Veřejná nebo soukromá vysoká škola?

Vzdělání

České vysoké školství obsahuje velké množství vysokých škol, které lze rozdělit mimo jiné na veřejné, státní, soukromé a zahraniční. Veřejné vysoké školy mají v naší zemi mnohaletou existenci. Soukromé vysoké školy jsou sice mladší, ale již si dokázali získat své příznivce i odpůrce.
 přednáškový sál
Veřejné vysoké školy mají krom dlouholeté tradice také mnohem lepší postavení v žebříčku hodnocení vysokých škol v České republice, ale i v žebříčku hodnocení vysokých škol v celém světě. Velkou výhodou státních vysokých škol je také to, že pokud student neprodlužuje studium, nemusí platit školné. Toto se obvykle netýká oborů, které jsou studovány v cizím jazyce. Za tyto obory si studenti obvykle zaplatí studijní poplatky i na státních školách. Vybavení státních vysokých škol bylo dlouho zastaralé. V posledních letech však i státní vysoké školy prochází díky dotacím z evropských fondů postupně modernizací.
 ukončení studia
Velkou nevýhodou soukromých vysokých škol jsou poměrně vysoké poplatky za školné, které se pohybují i v desetitisících za každý semestr. Nicméně soukromé vysoké školy jsou často velice moderní a poskytují větší množství oborů, které lze studovat v kombinované formě studia. Tato forma studia je velmi výhodná zejména pro lidi, kteří již mají zaměstnání a doplňují či rozšiřují si své studium. Výuka obvykle probíhá o víkendech.
 
Velmi často se mluví o tom, že tituly získané na soukromých vysokých školách jsou vlastně tituly „koupené“, jelikož když si za studium studenti platí, tak určitě školu dokončí a titul získají.
 
Osobně mám zkušenost jak se studiem na veřejné vysoké škole, tak na soukromé vysoké škole. Na obou vysokých školách jsem studovala v kombinované formě studia při zaměstnání. Je pravdou, že studium na Metropolitní univerzitě v Praze nebylo sice nejlevnější, nicméně znalosti získané během výuky byly obsáhlejší a hlubší, než znalosti získané na Západočeské univerzitě v Plzni. Zkoušky na veřejné vysoké škole byly obvykle dvoukolové – nejdříve písemné testy a následně ještě ústní zkoušky. Ještě před zkouškou student musel vypracovat 4 písemné práce, aby byl vůbec ke zkoušce připuštěn. Na soukromé vysoké škole nebylo nutné splnit žádné písemné práce před připuštěním ke zkoušce a zkoušky probíhaly pouze v jednom kole. Obvykle se jednalo o písemné zkoušky, pouze asi u 10 % předmětů byla zkouška ústní. Rozsah zkoušky byl odpovídající zkouškám na veřejné vysoké škole. Rozhodně se nejednalo o snadnější či jednodušší zkoušky. Při psaní závěrečné bakalářské a diplomové práce byl rozhodně větší důraz na kvalitu a obsah práce kladen na soukromé vysoké škole. Rozsah znalostí nutný ke státním zkouškám a jejich obtížnost byla na obou vysokých školách porovnatelná. Navíce soukromá vysoká škola nabízela více možností různých mimoškolních aktivit, vzdělávacích akcí apod.
 
Dle mého názoru studium na soukromé vysoké škole v ČR rozhodně není jednodušší a snazší a studenti nezískávají titul pouze za to, že si studium zaplatí.